Všichni víme, že krása má opravdu mnoho podob. Já jsem vždycky chtěla být krásná. Tak já jsem vždycky uvažovala nad tím, že bych se přihlásila do Miss České republiky. Přemýšlela jsem o tom asi čtyři anebo pět let, než jsem se opravdu odhodlala tam se přihlásit. A v té době mi bylo dvacet tři let. A také jsem tam byla opravdu nejstarší, protože když jsem potom byla na castingu, tak jsem si všimla, už tam jsou samé osmnáctileté maximálně dvacetileté dívky. A já jsem tam byla nejstarší, takže docela jsem se zastyděla. A možná to byl právě ten důvod, proč jsem byla opravdu bez sebevědomí a nervózní.
Takže i když jsem chtěla být na soutěži a na castingu opravdu krásná a sebevědomá, tak se mi to vůbec nepodařilo. Navíc jsem také měla docela širší boky než zbytek soutěžících slečen, takže mi bylo potom opravdu jasné, že já se ani do výběru Miss České republiky nedostanu. A jak jsem řekla, tak se také bohužel stalo. Opravdu jsem se nedostala ani do základního kola. Mrzelo mě to a doma se potom taky brečela, protože mi to opravdu hodně mrzelo, i když už mi bylo už přes dvacet let, tak jsem si stále říkala, že jsem třeba k světu. Bohužel jsem ale v kráse soutěži neuspěla.
Musím uznat, že ještě půl roku potom mě to opravdu hodně mrzelo a říkala jsem si, že asi nejsem dostatečně krásná na to, abych si něco mohla dovolit nějakou soutěž krásy. Nakonec to všechno dopadlo skvěle a já už jsem to dávno hodila za hlavu, což se velmi ulevilo mé rodině, protože prý mě už nemohli stále poslouchat, jak prý nejsem krásná a podobně. Každý člověk je svým způsobem krásný, takže není od věci, si také přidat trochu vlastního sebevědomí nějak jinak. Navíc se přeci také říká, že krása vychází zevnitř, ale žádné takové soutěže krásy přeci neexistují. Myslím si, že soutěže krásy jsou už přežitek a nejsou už tak populární.
