Kdyby se někdo zeptal kohokoli z vás, co je to vrták, jistě dokážete správně odpovědět. A kdybyste měli svou odpověď upřesnit například alespoň schematickým obrázkem vrtáku, většina z vás by zřejmě namalovala nástroj se dvěma břity, zakončený válcovou upínací stopkou. Takovéto vrtáky koupíte v každém železářství či v obchodě pro kutily a málokdo se pozastaví nad tím, že by vrták mohl mít i odlišný tvar.
Kromě válcové stopky totiž existuje i jiné řešení.
Přesné strojní vrtání
Vrtáky jsou sice poměrně nepřesné nástroje a nelze počítat s tím, že zhotoví velmi jemný povrch a dokonale kruhový tvar, od toho existují výhrubníky a výstružníky. Ovšem přece jen je tento způsob obrábění přesnější, jestliže využijeme sloupových a stojanových vrtaček, anebo nástroje upínáme do koníku na soustruhu pomocí vrtací pinoly.
Strojní vrtání probíhá ve strojírenských provozech s nástroji, které se od běžných vrtáků, prodávaných v hobby marketech, odlišuje zejména způsobem upnutí. Vrtáky mají totiž kuželovou stopku, nikoli válcovou. Vrták s kuželovou stopkou umožňuje přesnější zajištění nástroje v upínacím mechanismu, a tím pádem se sníží v průběhu obrábění excentricita a docílí se lepších výsledků, co se týče kruhovitosti vrtaného otvoru. Kuželová stopka přesně zapadne do svého upínacího „protikusu“ a vrták je přidržován rovnoměrně po celém povrchu upínací části, zatímco u válcových vrtáků se nástroj upne jen v několika bodech upínacího sklíčidla.
Jistě si v této souvislosti vybavíte ruční elektrické vrtačky, kde se vrtáky sevřou v upínací hlavě, a při každé drobné odchylce vůči správné poloze nástroje snadno dojde k nepřesnému vrtání, které lze sice tolerovat u amatérského vrtání, ale nikoli ve strojírenské výrobě či údržbě. Tam se využívají mimo jiné i nástroje speciální včetně těch, s nimiž se vrtá i stupňovitý nebo velmi hluboký otvor, anebo namísto oceli slitina hliníku.
